Karel Gott - Má cesta za štěstím

Má cesta za štěstím

Výjimečný životní příběh

Unikátní autobiografie legendy české a československé hudební scény všech dob. Autentický obraz fascinující životní dráhy výjimečného umělce s mezinárodním renomé, který na hudebním nebi začal zářit ve svých dvaceti letech. Publikace obsahuje zhruba 1800 fotografií a jiných obrazových a dokumentačních materiálů, z nichž mnohé dosud nebylo zveřejněno.

Karel Gott se na sklonku hvězdné kariéry rozhodl zrekapitulovat svůj výjimečný životní příběh – napsat vlastní autobiografii. Knihu dokončil ještě za svého života a intenzivně též pracoval na obrazové dokumentaci až do posledních dnů. Otevřeně hovoří o svém soukromí, dcerách, manželství, ale také o věcech, které byly doposud z různých důvodů zahaleny rouškou tajemství. Jeho vzpomínky sahají až do nejútlejšího dětství, vyprávějí o rodičích i širší rodině, o školních letech, o kamarádech i osobních zálibách, k nimž patřilo už v klukovských letech zejména malování. Je ve své inventuře osudu sebekritický i mimořádně upřímný, především v závěrečných kapitolách, v nichž popisuje těžké období zápasu se zákeřnou chorobou.

Čtenářům se tak dostává do rukou ucelený, v mnoha směrech strhující obraz osudového vzepětí výjimečné osobnosti, která díky vrozenému talentu, jedinečnému hlasu, nezměrné píli, pracovitosti, poctivosti, slušnosti a osobnímu nasazení rozdávala publiku krásu, radost i sama sebe až do samého konce své životní pouti.

téměř 1 stran

Rybí tuk ve škole a žvýkačky od „Amíků“

Každé ráno vstoupil do třídy učitel Vojtěch Kadera. Museli jsme se seřadit do fronty a každý dostal lžičku rybího tuku „proti rachitidě neboli křivici“, jak pravil třídní. Prý v tom odporném a páchnoucím oleji byly „pro zdraví potřebné živiny a vitaminy“. Brrr! Všichni jsme se vždycky oklepali s našklebenými tvářemi, až se nám kroutily prsty u nohou. Dodnes nepochopím, že po té nechuti k rybímu tuku, kterou jsem si tehdy v hlavě zakódoval, jsem si mohl v pozdějších letech zamilovat ryby a mořské plody. Dneska si dokonce v jediné škebli ústřice dovedu vychutnat celý oceán. Ta dokonalá chuť moře! Ta nezaměnitelná vůně nedozírných slaných vod!

Po rybím tuku jsme se honem snažili spravit si chuť čímkoli jiným. A tak se ve třídě obchodovalo. Naučili nás to američtí vojáci, mezi nimiž jsme často v ulicích chodili, okouněli a sem tam na ně i pokřikovali: „Košile khaki – žvejkačky taky!“

Kdo dostal od amerického vojáka „čekuládu“, nebo dokonce balíček žvýkaček, byl mezi námi školáky král.

1 fotografií a dokumentů

Ještě si užít Ameriky a domů za mým publikem!

„Pane Gott, měl byste tady zůstat. Domů už se nevracejte.“

Vysvětlil jsem mu, že jsem si ve vlasti už vybudoval slušnou pozici. V jeho reakci jsem zaslechl cosi takřka výsměšného:

„V Čechách? Well, ale my z vás tady dokážeme udělat rovnou světovou hvězdu!“

Jasnou podmínkou v případě souhlasu bylo stát se americkým občanem, a hlavně členem odborů. Být odborově organizován představovalo pro zpěváka nutnost, bez členství nemohl nikde vystupovat.

Můj dobrodinec dále chtěl, abych se co nejdříve zbavil slovanského akcentu...

1 let života

Já, a chalupář?

Když už se obyvatelé Doubice konečně vyrovnali s obtěžováním médií, chtěli jsme se po okolí pohybovat, pokud možno velmi nenápadně a nevzbuzovat žádnou pozornost. S „papamobilem“ to ale dost dobře nešlo. Stávalo se, že když jsme přijížděli do jedné či druhé místní hospody – nebo z nich odjížděli –, hosté sedící venku mi dokonce tleskali. A to jsem nemusel ani zpívat!

Byl jsem rád, že na nás Doubičtí nezanevřeli. Po těch novinářských nájezdech bych to nemohl mít nikomu za zlé. Ale místo toho jsme tu prožívali a prožíváme velmi příjemná setkání, s nejbližšími sousedy jsme se přátelsky sblížili, navštěvujeme se – jak to na vesnici má být.

1 kapitol

Má cesta za štěstím

video popisek
Knihu zakoupíte
u svého knihkupce
ČR od 14. 07. 2021
SR od 20. 07. 2021

Chtěl bych, aby každý v Evropě a nejlíp na světě věděl, že byl jedenkrát jeden Čech a dobře zpíval! A jmenoval se Gott.

Karel Gott, 1969